BAVILO TĚ PLAVÁNÍ OD PRVNÍCH OKAMŽIKŮ?
Popravdě asi moc ne. V plavecké přípravce mi bývala šílená zima a nejvíc jsem se těšila na konec hodiny do teplé sprchy. To byla moje odměna. Vody jsem se ale nebála a taky mi plavání i celkem šlo. S úsměvem vzpomínám, jak jsem na znakový úsek všem uplavala, ale pak mě všichni během jednoho prsového bazénu doplavali, a to mi asi zůstalo až dodnes.
PAMATUJEŠ SI SVOJE ZAČÁTKY?
Na plaveckou školu jsem se přihlásila jenom proto, že moje nejlepší kamarádka následovala plaveckou cestu své starší sestry, a mně tehdy přišlo jako dobrý nápad, že přestoupíme na sportovní školu společně. Talentové zkoušky jsem splnila, ale šipku do vody jsem se učila s babičkou až těsně před nástupem do čtvrté plavecké třídy, abych si neudělala ostudu hned na prvním tréninku. Moje kamarádka skončila s plaváním asi po třech letech a já jí mohu dnes už jenom poděkovat za tuto šťastnou shodu náhod.
CHTĚLA JSI NĚKDY DĚLAT VRCHOLOVĚ JINÝ SPORT NEŽ PLAVÁNÍ?
Měla jsem asi dvě období, kdy se mi v plavání dlouhodobě nedařilo a kdy jsem potřebovala získat nový impulz. Proto jsem se začala navíc věnovat volejbalu, kde jsem ale byla mezi holkami jako úplný outsider, takže to na žádnou kariéru určitě nebylo. Později jsem si plavecký neúspěch kompenzovala úspěchem v triatlonu, který mi svou skladbou disciplín poměrně dobře vyhovoval. Bylo to ale paradoxně reprezentační soustředění, kde jsem pochopila, že se chci vrátit k plavání, protože ty roky tréninku a zkušeností, ať už se daří nebo nedaří, jsou k nezaplacení a nikdo mi je už nemůže vzít.
JAK SI UDRŽUJEŠ RESPEKT A DOBROU NÁLADU PŘI PRÁCI SE SVÝMI PUBERTÁLNÍMI SVĚŘENCI?
Respekt mi možná někdy trochu schází, protože mezi námi není až takový věkový rozdíl a výškový už vůbec ne. Nicméně naši spolupráci nezakládám na principu voják-generál, ale snažím se, aby svěřenci sami pochopili, proč na tréninku jsou, a věděli, co sami od sebe očekávají. Myslím, že právě v přístupu k tréninku jsem jim dobrým vzorem. Dobrou náladu mám, pokud vidím své svěřence mentálně a výkonnostně růst. Je pro mě důležité, aby byli důslední v tom, co dělají, a aby byli motivovaní svým vlastním zájmem. I když jsou výkony důležité, více se zajímám o jejich přístup k tréninkovým povinnostem. Často jim říkám, že všechno, co pro sebe udělají a neudělají, se jim časem vrátí.
MÁŠ NĚJAKÉ VYŠŠÍ CÍLE, KTERÝCH BYS CHTĚLA V PLAVÁNÍ JEŠTĚ DOSÁHNOUT?
Určitě mám nějaké vyšší cíle, které ale podřizuji vždy nejprve svým školním povinnostem. Samozřejmě jsou disciplíny, ve kterých ještě cítím, že mám na víc a ve kterých bych se ještě chtěla dál zlepšovat. Čas k tréninku mám ale kvůli ostatním povinnostem a okolnostem poměrně omezený, proto mi nejvíce svědčí prázdniny, kdy mám na trénování čas. Mojí předností nebo naopak limitem je totiž to, že mám na sebe vysoké nároky. Nestačí mi jenom udělat zkoušku nebo přijít na trénink, ale chci dosáhnout nejlepšího výkonu ve všem, co dělám. A proto se neumím současně naplno věnovat škole i plavání.
ČEHO V RÁMCI SVÉ KARIÉRY NEJVÍCE LITUJEŠ A ČEHO SI NEJVÍCE VÁŽÍŠ?
Lituji předčasné specializace a promarněných tréninkových let, kdy jsem podle mě byla vedena nesprávným směrem. Vlastně jsem šla úplně obrácenou cestou sportovního tréninku. Místo toho abych jako malá holka závodila ve všech disciplínách a postupně se začala zaměřovat na plavecký způsob, který mi svědčí nejvíce, tak jsem jako malá plavala pouze něco a teď zase plavu všechno a občas nevím, pro kterou z disciplín se rozhodnout. Nejvíce si vážím svého přístupu k tréninku, své důslednosti a disciplíny, a samozřejmě taky některých tréninkových i závodních výkonů, na které vždy ráda vzpomínám.
CO TĚ V SOUČASNÉ DOBĚ MOTIVUJE K PLAVÁNÍ?
Prostě mě to baví, to je asi ta největší motivace. Dělá mi radost, když se v tréninku přemůžu, když se dokážu připravit na závod, když se mi podaří dosáhnout vytyčeného cíle anebo když dokonce překonám svá vlastní očekávání. Mám jednoduše dobrý pocit, když jsem schopná dosáhnout toho, co si usmyslím. A taky jsem dospěla k tomu, že mě motivuje i neúspěch, toho si cením.
CO STUDUJEŠ A CO MÁŠ V PLÁNU DĚLAT, AŽ DOSTUDUJEŠ?
Studuji učitelství tělesné výchovy a biologie na Univerzitě Palackého v Olomouci a po skončení bych chtěla být paní učitelkou a možná i paní ředitelkou. Chtěla bych nadále pracovat na zlepšení koordinace školní výuky a tréninkových podmínek tak, aby to přinášelo uspokojení všem zúčastněným učitelům, trenérům, dětem i jejich rodičům.
NA JAKÝ ZÁVOD SE VŽDY TĚŠÍŠ NEJMÉNĚ, 200P NEBO 400PZ?
Obecně se těším na každý závod, který mě čeká, protože si hlásím takové disciplíny, ve kterých si chci zazávodit a ve kterých mě zajímá výsledek, a to je ta nejlepší motivace. Pokud mám odpovědět, na který se těším méně, tak asi na 200 metrů prsa, protože přeci jen v tomto plaveckém způsobu technicky zaostávám, což mi neumožňuje závodit v pravém slova smyslu.
