Mistr ČR a NAIA, kterého vytrénovali vlastní rodiče. Rozhovor s Lukášem Mackem

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter

Jaké byly tvoje plavecké začátky? Bylo pro tebe plavání vždycky číslo 1 mezi sporty?

Pozvolné. Začal jsem plavat na konci třetí třídy a dostal se do plavecké třídy. Už je to poměrně dávno, ale na první pohár Moravy jsem se ani nekvalifikoval.

Vzhledem k tomu, že tréninky byly povinné, neměl jsem potřebu trávit zbytek dne trénováním dalšího sportu. Na druhou stranu jsem si prošel základní průpravou pohybu. Jezdil jsem na kole, kolečkových bruslích, hrál tenis nebo florbal. V zimě jsme s rodiči jezdili lyžovat nebo běžkovat, ale plavání bylo na prvním místě.

Kdy přišly tvoje první větší výsledky?

Svůj poslední žákovský ročník mi přinesl první individuální medaili. Jelikož jsem na prvních mistrácích ČR skončil předposlední a postupně se zlepšoval, považuji toto umístění za první větší výsledek.

Jaké je, když je tvoje mamka i tvoje trenérka?

Nejprve jsem tento fakt nevnímal, jako dítě nad těmito věcmi nepřemýšlíte, alespoň já jsem nepřemýšlel. S časem jsem si to začal uvědomovat a určitě byly chvíle, kdy to bylo pro nás oba obtížné. Teď už je situace jiná a já si vážím, že mě mamka trénuje.

Ty jsi strávil 4 roky na Floridě, kde jsi zároveň studoval a plaval. Kdy ses vůbec rozhodl, že chceš za moře?

Přibližně v půlce třeťáku jsem začal přemýšlet, že bych se chtěl podívat mimo ČR a poznat, jak to funguje nejen plavecky v jiném státu.

Jak probíhá takové vybírání školy a týmu?

Je to zdlouhavý proces. Nejdříve si musíte ujasnit jaká škola je pro vás ta nejlepší a výběr je opravdu velký. Poté školu kontaktujete, ideálně i trenéra týmu dané školy. Dojde k výměně názorů a informací a poté vás čekají zkoušky a hromada papírování. Cesta je to dlouhá, ale pokud si to rozdělíte na dílčí úkoly, dá se to zvládnout.

Co tě během tvých začátků v Americe nejvíc zaujalo?

I když jsem to ke konci hodnotil spíše jako přetvářku nebo rutinní frázi, tak mě nejvíce zaujalo, jak se v Americe pořád ptají, jak se máte. Pro někoho, kdo na to není zvyklý to působí, že se o vás skutečně zajímají, ale mě už to ke konci spíš štvalo.

Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi českým a americkým plaváním?

Nedokážu to plošně porovnat, protože jsem za svou kariéru plaval osobně pouze ve dvou klubech. Nicméně pokud se na situaci podívám z toho, co vím z doslechu a pozorování, je rozdíl v přístupu. V Americe je problém viděn jako možnost se zlepšit.

Co jsi studoval?

Studoval jsem informatiku napůl s businessem.

Doporučil bys plavání a studium v Americe ostatním?

Doporučil bych alespoň na rok odjet někam do zahraničí. Nemusí to být přímo za studiem nebo plaváním, ale je prospěšné poznat a porovnat, jak to chodí v jiné zemi. Často slyším, jak si tady lidé pořád na něco stěžují a nehledí přitom na ostatní. Jenže pak potkáte někoho, kdo vám popíše jeho situaci v jeho zemi a dojde vám, kolik toho vlastně máte.

Jsi mnohonásobný mistr americké univerzitní NAIA a zároveň individuální i štafetový mistr České republiky. Řadíš některý z těchto úspěchů výš než ostatní?

Těžko vyberu jeden výsledek nad ostatní. Hodnotím úspěch podle vnitřního uspokojení a to bylo velkolepé tady i v NAIA.

Teď pracuješ?

Ano, začal jsem pracovat ve Zlíně a zaučuji se na pozici analytika.

Jak kombinuješ práci s trénováním?

Plaváním bylo vždy mým koníčkem, ale teď už je to skutečně pouze záliba. Práce je teď priorita a plavání beru jako odreagování. Nechodím na všechny tréninky, ale jsem rád, když mi to vyjde a skočím si s ostatními do vody.

Téměř celou kariéru plaveš hlavně prsa. Baví tě to, nebo bys rád změnil způsob?

I když jsem celou kariéru plaval především prsa, věnoval jsem se příležitostně motýlku i kraulu. Za to jsem momentálně rád, protože se mi poslední rok prsa neplavala vůbec dobře. Až se vrátíme zpět do bazénu, budu se chtít věnovat především motýlku, kde vidím rychle opravitelné rezervy. Nicméně na prsa nezanevřu, sledoval jsem letošní sezónu ISL a chtěl bych kompletně změnit svůj prsařský styl. To ale nebude hned tak jako u motýlku.

Co tě donutí vstávat na ranní trénink?

Do půlky třeťáku na výšce jsem s tímto neměl větší problémy, a to jsme měli týdně 6x ranní trénink. Prostá touha po zlepšení byla dostačující. Po otevření bazénů mě čeká pouze jedno ranní vstávání. Představa, že v pozdějších letech už nebudu mít fyzicky na to se zlepšovat mě motivuje vstát z postele.

Chtěl by ses někdy v budoucnu přestěhovat někam do zahraničí?

Dříve jsem tuto ambici měl a vlastně jsem ji i částečně dosáhl, ale teď už mě to do zahraničí netáhne. Pořád mám touhu cestovat, poznávat svět a rozšiřovat svůj obzor, ale nakonec se chci vždy vrátit zpět do zdejších krajin.

Buď v obraze

Související příspěvky